Tvorba efektivních způsobů adaptace lesů na změnu klimatu, testování jejich dopadů pomocí modelů vývoje lesa a jejich implementace v lesnické praxi jsou mezi hlavními cíli, na které se portál eForMan zaměřuje. Zde uvádíme teoretická východiska adaptace lesů zpracované na základě většího množství odborných studií a uzpůsobena podmínkám České republiky. Postupy adaptace jsou průběžně zpracovávané formou publikací zaměřených na lesní hospodáře a státní správu (např. map s odborným obsahem nebo metodik). Součástí výsledků je databázová webová aplikace, která shrnuje doporučené postupy hospodaření v různých typech porostů. V současnosti tato aplikace obsahuje informace pro cílové hospodářské soubory s vyšším zastoupením smrku, v dalším období však bude průběžně doplňovaná.

V České republice patří k zásadním materiálům dokument „Strategie pro přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR“ (MŽP 2015), který zahrnuje i část věnovanou lesnímu hospodářství. Ohledně adaptace na změnu klimatu dokument uvádí, že: 

„Možnosti lesního hospodářství při adaptaci na změnu klimatu spočívají v diferenciaci forem hospodaření dle stanoviště a v příklonu k přírodě bližším formám hospodaření. Změny druhové a prostorové skladby směřují ke zvýšení stability a odolnosti lesních porostů.“

K východiskům dále patří Národní lesnický program pro období do roku 2013 (schválen usnesením vlády č. 1221/2008), který je platný i v současnosti. V rámci Cíle II „Zlepšení a ochrana životního prostředí“ Klíčové akce 6 „Snížit dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů“ je uvedených 12 opatření směřujících k adaptaci lesů na změnu klimatu, které jsou v souladu s nejnovějšími poznatky z této oblasti. Další části Cíle II, zejména v klíčové akce 7 „Zachování a zlepšení biologické diverzity v lesích“, 8 „Rozvíjet monitoring lesů“ a 9 „Zlepšení zdravotního stavu a ochrany lesů“ mají k adaptaci lesů na změnu klimatu taktéž bezprostřední vztah.

Východiska

Změna klimatu představuje výzvu v podobě potřeby přizpůsobit neboli adaptovat lesy a lesní hospodářství na nové podmínky tak, aby jim byly schopny čelit a v maximální míře plnit požadované funkce. Adaptace lesů na změnu klimatu se týká všech oblastí lesnictví od zakládání a obnovy porostů, přes jejich výchovu, ochranu až po těžbu. Jelikož s očekávanou změnou klimatu a adaptací souvisí vysoká míra nejistoty jak dopadů, tak i důsledků adaptačních opatření, klíčovým konceptem je zvýšení flexibility hospodaření a rozložení rizik. Významnou podporu adaptaci mohou poskytnout moderní nástroje pro optimalizaci plánování nebo různé modely vývoje lesa.    

Adaptace na změnu klimatu je v širším smyslu definována jako „očekávaní nepříznivých vlivů a realizace přiměřených opatření pro vyhnutí se nebo zmírnění těchto vlivů, nebo využití příležitostí, které mohou vzniknout“ (European Commission, 2014). Adaptace lesů na změnu klimatu zahrnuje soubor opatření, které zohledňují nestabilitu klimatických podmínek a směřují k zvýšení flexibility hospodaření v lesích a snižovaní rizik poškození nebo zničení lesních porostů.

Adaptace lesů na změnu klimatu zahrnuje komplex postupů z oblasti zakládání a výchovy lesa, hospodářské úpravy lesů, ochrany nebo monitoringu lesa. Klíčovou součástí adaptace je úprava dřevinného složení způsobem snižujícím zranitelnost porostů a podporující biodiverzitu a přirozené adaptační mechanismy lesa. Adaptace zahrnuje množství postupů, které se mohou orientovat na:

Podporu rezistence porostů, která spočívá v podpoře jejich schopnosti v nezměněné formě odolávat měnícím se podmínkám prostředí. Jedná se o postupy, které je možné realizovat jen krátkodobě a v omezené míře. Opatření se týkají například hospodářských lesů věkově blízko době obmýtí nebo porostů, které jsou významné z hlediska ochrany přírody nebo jako zdroje reprodukčního materiálu. Opatření mohou zahrnovat intenzivní odstraňovaní invazních druhů, aplikaci pesticidů, zabraňování vzniku požárů odstraňováním mrtvého dříví apod.

Podporu rezilience, která spočívá především v podpoře schopností porostů (resp. obecně ekosystému) obnovit po disturbancích svojí původní strukturu. Klíčové jsou opatření související s obnovou porostů a udržením žádaných cílových druhů dřevin v zranitelných nejmladších věkových stadiích, i navzdory skutečnosti, že podmínky prostředí nejsou pro tyto druhy již optimální.

Konverzi, která vychází z předpokladu, že lesní hospodář akceptoval změněné klimatické a další podmínky a cíleně přizpůsobuje strukturu porostů novým podmínkám. V maximální míře by mělo být využíváno procesů přirozené adaptace na měnící se podmínky, jejichž rychlost je však v kontextu probíhajících změn klimatu nepostačující.

Uprava dřevinné skladby 

Adaptace lesů na změnu klimatu se týká všech oblastí lesnictví, od zakládání porostů, jejich výchovu, ochranu a těžbu, až po optimalizaci dopravní sítě nebo provoz různých monitorovacích systémů. Zde uvádíme stručný přehled opatření směrujících ke změně dřevinné skladby, které sehrávají v rámci komplexu adaptačních opatření zřejmě nejvýznamnější úlohu. Podrobnější informace je možné získat např. v níže uvedené literatuře. 

Asistovaná migrace, řízená translokace a další koncepty

K postupům konverze stávajících porostů a změny dřevinné skladby v podmínkách změny klimatu se váže soubor postupů a procesů tzv. asistované nebo řízené migrace a translokace (assisted migration, managed relocation). Řízená relokace je definována jako „cílený přesun druhů, populací nebo genotypů mimo rámce jejich historického rozšíření za účelem podpory biologické diverzity a funkcí ekosystémů jako adaptační strategie na změnu klimatu“ (Schwartz a kol. 2012). Podobné principy jsou asistovaná migrace a asistovaná kolonizace, při kterých nemusí být kladen důraz na adaptaci na změnu klimatu a zahrnují i management a podporu druhů, populací nebo genotypů na místě jejich vysazení.   

V případě lesních ekosystémů čelících změně klimatu mohou tyto postupy podpořit přirozenou tendenci druhů přesouvat se za vhodnými podmínkami a obohatit dřevinnou skladbu novými druhy nebo genotypy. Tyto postupy mohou vést k vytvoření tzv. neonativních lesů, sestávajících ze směsí původních a nepůvodních druhů a proveniencí. V nových podmínkách prostředí mohou vzniknout nová společenství dřevin, které mohou fungovat efektivněji – nejedná se tedy jenom o posun stávajících druhů a společenstev ale o jejich celkovou rekombinaci. 

Při využívání těchto postupů nevládne obecný konsensus, nejsou dostatečně prozkoumány jejich dlouhodobé dopady a jejich využívání v jisté míře brání i současná legislativa. Existuje však značné množství studií potvrzujících, že vhodně vybrané nepůvodní druhy a provenience mohou v podmínkách změny klimatu zabezpečovat poskytování požadovaných funkcí lesa lépe než druhy původní, proto by toto adaptační opatření mělo být v opodstatněných případech zvažováno. 

Vybrané publikace

Hlásny, T. a kol. 2012. Zmena klímy a lesy Slovenska: Možné dopady, adaptácia a odporúčania pre prax. Realizačný výstup projektu Ministerstva pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR „Výskum efektívneho využívania environmentálneho, ekonomického a sociálneho potenciálu lesov na Slovensku“. Národné lesnícke centrum – lesnícky výskumný ústav Zvolen. 75 s.

Hlásny, T. a kol. 2014. Climate change increases the drought risk in Central European forests: What are the options for adaptation? Forestry Journal, 60(1): 5-18.

Hlásny, T. a kol. 2016 Adaptace hospodaření ve smrkových porostech České republiky na změnu klimatu s důrazem na produkci lesa. ISBN 978-80-7417-122-2

MŽP, 2015. Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 130 p.

Metelka, L. Tolasz, R. 2009. Klimatické změny: fakta bez mýtů. Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí. Praha. 35 s.

Změna dřevinné skladby sleduje několik cílů, zejména: (i) posun druhů dřevin ve směru posunu vhodných klimatických podmínek, (ii) snížení zastoupení zranitelných dřevin, (iii) podpora druhové diverzity a tím přirozených adaptačních mechanizmů, (iv) snížení zastoupení dřevin náročných na vláhu v nižších polohách a (iv) využití zlepšujících se podmínek pro růst ve vyšších polohách.
f

Nové druhy dřevin

Využití nových druhů se obzvlášť v podmínkách České republiky jeví jako potřebná praxe, protože počet hospodářsky významných druhů dřevin v současné skladbě je tak nízký, že možnosti adaptace, včetně podpory diverzity porostů, jsou značně omezené. Této praxi ovšem musí předcházet konsenzus v klíčových otázkách introdukce a dalších konceptů, jak bylo uvedeno v předešlém textu. Strategie pro přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (MŽP 2015) v tomto ohledu uvádí, že „je zapotřebí revidovat dosavadní způsob regulace introdukovaných a geograficky nepůvodních dřevin v hospodářských lesích s cílem umožnění jejich širšího využívání, zejména modřínu a douglasky“ a „podporovat druhy a ekotypy lesních dřevin lépe snášející klimatickou změnu, s vyšší rezistencí vůči biotickým škůdcům“. V rámci tohoto vývoje je na sušších stanovištích možné perspektivně uvažovat např. s Quercus cerris, který se hojně vyskytuje již na Slovensku, ale i s druhy jako Quercus frainetto nebo Quercus illex, jejichž klimatický areál se na území České republiky přesouvá.

Zakládaní a obnova porostů

Principy adaptace lesních ekosystémů pomocí pěstebních opatření ve značné míře korespondují s konceptem přírodě blízkého hospodaření. I při podpoře přirozené regenerace však nabývá specifického významu umělá obnova, pomocí které je možné zlepšovat genetickou a druhovou diverzitu zakládaných porostů a jejich rezistenci vůči suchu a dalším škodlivým činitelům. Umělá obnova je důležitým nástrojem pro změnu dřevinné skladby.

Vhodné výchovné zásahy mají při adaptaci význam z hlediska podpory produkce, zlepšování vodní bilance a koloběhu živin v porostech, čímž je možné vylepšit celkovou vitalitu porostů a jejich přežívání i v nepříznivých podmínkách. Uplatňováním vhodných postupů výchovy lze v současných smrkových porostech také významně zvýšit pravděpodobnost jejich dopěstování do vyššího věku.

Ve smrkových porostech čelících různým disturbancím a změně klimatu je tyto procesy možné využít pro efektivnější naplňování cílů konverze a adaptace. Holiny vzniklé po disturbancích a následné těžbě jsou východiskem pro urychlenou úpravu dřevinného složení a podporu požadovaných dřevin v přirozené a umělé obnově. Sušší a teplejší klima zároveň podpoří dřeviny méně náročné na vláhu, které oproti smrku získají konkurenční výhodu.