Modely vývoje lesa jsou již mnoho let součástí lesnického výzkumu i praxe v mnoha zemích. Liší se svojí strukturou, náročností na zdrojové data, způsobem reprezentace základních procesů v lesních ekosystémech, prostorovou a časovou škálou, na které operují, nebo charakterem výstupních veličin. Tyto modely se staly nedílnou součástí hodnocení dopadů změny klimatu na lesy a testování středně a dlouhodobých dopadů různých adaptačních opatření. Modely poskytují hodnotné informace jak pro management lesa, kde se zaměřují zejména na produkční ukazatele, tak i pro oblasti ekologie a environmentalistiky, kde skýtají informace o cyklech prvků (uhlíku, živin, vody) v ekosystému nebo o vlivu lesa na vodní režimu porostů a povodí, kvalitu ovzduší, průběh počasí apod.  

K modelům využívaným v regionu střední Evropy patří např. empirický model Sibyla vyvíjený na Technické univerzitě Zvolen, procesní model operující na úrovni krajiny Iland nebo hybridní model PICUS, které jsou vyvíjeny na Univerzitě přírodních a humanitních věd ve Vídni (BOKU). Mezi procesně orientovanými modely má specifickou pozici model BiomeBGC, který by opakovaně úspěšně použitý např. pro hodnocení uhlíkového cyklu středoevropských lesů. Významným modelem sloužícím na hodnocení lesních zdrojů na úrovni Evropy je model Evropského lesnického institutu (EFI) EFISCEN.

V České republice a na Slovensku je využíván především model Sibyla, který umožňuje relativně věrně simulovat zde používané způsoby hospodaření. Model citlivě reaguje na klimatické parametry, je ho proto možné využít při hodnocené dopadů změny klimatu. Modelů využívaných v regionu střední Evropy je však větší množství. Pro podporu využívání modelu v České republice byly vypracované tzv. kalibrační koeficienty korigující tloušťkový a výškový přírůst tak, aby lépe odpovídal regionálním podmínkám.

Modely vývoje lesa jsou již dlouhodobě využívané při hodnocení dopadů změny klimatu na les, testování možností zmírňovat nepříznivé dopady různým managementem apod. Předpokladem pro tento typ studií je tzv. klimatická citlivost modelů, tedy schopnost jednotlivých procesů (růst, mortalita, regenerace apod.) správně reagovat na klimatické faktory. Při tomto typu modelů je možné nahradit stabilní klimatické charakteristiky (např. odpovídající referenčnímu období 1961-1990, nebo jinému) scénáři změny klimatu, a simulovat vývoj porostů do budoucna při změněných podmínkách. Míru vlivu změny klimatu na vývoj porostů je možné vyhodnotit porovnáním výsledků simulací řízených stabilním klimatem a scénáři změny klimatu. Ukázka vývoje několika porostních charakteristik simulovaných s využitím modelu Sibyla a řízených souborem scénářů změny klimatu je na následovném obrázku.

Vývoj zásoby porostu podle dřevin v období 2010-2100. Jsou uvedeny procentuální hodnoty z celkové zásoby, obrázek proto indikuje vývoj dřevinné skladby. Řada A) znázorňuje vývoj při stabilním, nezměněném klimatu a řada B) při  scénářích změny klimatu. Ve sloupcích jsou čtyři způsoby managementu, při kterých byly simulace realizované. NM – bez managementu, FM – management na báze preferencí lesních hospodářů, BAU – současně používaný management, OSH – management na báze preferencí jiných uživatelských skupin.

Vývoje celkové objemové produkce porostů. Horní řada znázorňuje vývoj při stabilním klimatu, dolní řada procentuální změnu produkce v důsledku změny klimatu.

Vývoj hodnot indexu druhové diverzity (D) a diverzity velikostí stromů H. První sloupec znázorňuje hodnoty obou indexů při stabilním klimatu. Další sloupce vyjadřují vliv změny klimatu.